Drobné serepetičky na kolo s brašnami

Jízda s brašnami vyžaduje od kola jistou míru komfortu, který třeba na očesaném horáku není až zas dvakrát nutný, někdy dokonce naopak – jeho absence dává jízdě tu správnou chuť (čerstvého bláta). Takže hurá do díla (do dílny).

Blatníky jsou dobrý zvyk ze staré školy a je zlodějina, že se dnes kola prodávají bez nich. Blatníky se dají sehnat v zásadě ve dvou typech – krátké nasazovací, zpravidla z černého plastu a potom dlouhé, konzervativní, které se šroubují na samostatné drátky. Ne všechna nová kola mají na rámu a vidlici dostatek dírek pro přišroubování blatníků.

Krátké blatníky jsou vhodné především na ozdobu. Kolo ani jezdce nechrání a v terénu klepou do rámu a do vidlice. Osvědčily se mi proto jedině ty dlouhé - bláto pak nelítá na záda, do pusy, na brašny ani do přesmykače. Jsou ale o něco těžší a hůř se upínají – musejí se šroubovat. Abych ušetřil asi čtvrt kila železa a obsluhu jedenácti šroubků, po drobných úpravách připínám blatníky dvěma šroubky rovnou k nosičovým tyčkám.

Světla jsou povinnou součástí výbavy kola a zejména za tmy mohou být užitečná. Důležitější je určitě světlo zadní. Jízda na blikajícím kole za tmy je pro cyklistu bezpečnější než jízda za dne, protože je vidět kilometr daleko. Ostatně vzpomeňte si, jaký si dáváte pozor, když míjíte autem cyklistu ve dne, a jaký za tmy :).

Aby byl cyklista dobře vidět, musí blikačku umístit co nejlépe. Když máte na zadním nosiči horní brašnu, dejte blikačku do nějakého očka na brašně, tak, aby nebyla stíněna pod sedlovkou. Ať už vezete cokoli, vždycky dávejte blikačku asymetricky co nejvíc do silnice, aby se řidiči báli a míjeli vás co největším obloukem.

Ani světlo přední nemůže zůstat opomenuto. Pokud máte na řidítkách přední brašnu nebo horní nosič, je docela pravděpodobné, že pak nebudete mít kam přidělat světlo, aby nebylo stíněno. První alternativa je připevnit objímku od světla z boku na přední vidlici. Pak vás ale buď neuvidí protijedoucí řidiči, nebo vy neuvidíte dobře krajnici. Druhá alternativa je standardní používání čelovky (která se vám navíc hodí i jako taková), třetí možnost je připevnění předního světla dopředu nad blatník – tam, kde bývala na kolech světla dříve.

Stojánek na kole s brašnami je cesta do pekel. Kolo je zpravidla tak těžké, že se přes stojánek převáží, nebo ho ohne nebo zaboří do hlíny. Ve všech případech vám kolo nakonec spadne. Kolo proto rovnou opírejte o zídku, plot nebo ošklivou ženu, případně opatrně pokládejte (pozor na přehazovačku nebo z druhé strany na kotouče). Podle typu nepoužitého stojánku ušetříte na hmotnosti čtvrt až půl kila.

Pedály se dneska vyrábějí ve dvou základních typech. Klasické šlapky nebo tzv. nášlapy. Výhodou klasických šlapek je, že můžete jezdit v jakýchkoli botách a při pádu nebo zastavení z nich snadno sešlápnete na zem. Nevýhoda je, že vám v nich noha nesedí moc pevně (dá se částečně eliminovat používáním klipsen) a jsou široké (při transportu se musejí někdy otáčet).

Na druhé straně jsou nášlapy. Jedná se o krátké šlapičky, na kterých je jednoduché malé vázání, do kterého zaklapáváte boty (malé lyžáky) s protizámkem. Noha v nich drží zcela spolehlivě a můžete zabírat nahoru i dolu. Jsou úzké, při transportu kola se otáčet většinou nemusejí. Nevýhodou je, že při karambolu z nich nemusíte stihnout včas vyskočit a můžete spadnout i s kolem. Další mínus je, že si musíte koupit speciální boty, které není dobré používat na nic jiného, aby se protizámek v podrážce nešpinil, takže pak vozíte ještě boty na chození.

Zvonek jsem z kola sundal, nepamatuji si situaci, kdy by se mi hodil. Spíš svévolně cinkal při jízdě po kamenitých cestách. Doufám, že za to nebudu pokutován. Vidím to takhle: na chodník nesmím já, do vozovky zase nesmějí chodci. Auta na něj neslyší. Při ohleduplné jízdě tedy pro něj není uplatnění. Je ale možné, že ho na kolo přimontuju, než pojedu do Novohradek nebo na rakouské cyklostezky. Prý je to tam husté.

Zrcátko nebývá na kolech k vidění často. Pokud ale jezdíte po silnicích nebo s rodinou, je to velmi dobrá věc. Ve městech nutnost. Problém je, že se dají sehnat jen zrcátka, co se montují do koncovek řidítek, a motorkové typy na dlouhé tyčce jsou zase strašně těžké – půl kila apod. Mínusy zrcátek do koncovek řidítek jsou: 1) není na ně přes ruku vidět 2) zvětšují šířku řidítek 3) nejde kolo opřít o levý bok 4) při pádu kola se rozbijí.

Pokud máte jak, můžete zkusit přemontovat takové zrcátko na tyčku a umístit ho pod úroveň řidítek. Ve vlacích ČD se osvědčuje zrcátko sklápět, protože jim kola každou chvíli popadají.

Láhev na pití připevňujte na svislou tyč rámu (od pedálů k sedlu) a ne na šikmou přední, jak je většinou vidět. Při hůř těsnícím uzávěru se vám totiž pití vybryndá. Navíc na zaprášené kolo s ulepenými stopami po bryndajícím pití není nijak vábný pohled. Vzhledem k tomu, jak často člověk pije, je možná picí láhev vůbec nadbytečná a stačí pet láhev nahoře v brašně. Ušetříte si tím nepříjemné vyplachování ventilku od flašky a asi 15 dkg hmotnosti držáku.

Počítač, jak se dnes vznešeně říká tomu, co bylo donedávna pouze tachometrem, je velmi praktická věc. Kromě toho, že si hlídáte, abyste mezi obcemi nejeli více než 90 km/h, má většinou řadu zajímavých funkcí. Hodiny, celkové kilometry, možnost měřit paralelně délku jednotlivé denní etapy... Mezi nejoblíbenější položky samozřejmě patří maximální dosažená rychlost (s brašnami se i 70 stane vaší oblíbenou číslicí) a průměrná rychlost. Užitečnou funkcí, kterou umějí jen některé tacháče, je překonaný výškový rozdíl za den, který se počítá podle změny tlaku vzduchu, stejně jako třeba letové hladiny v aviatice. Pro správné fungování tachometru je důležité co nejpřesněji nastavit obvod pláště kola (nejlépe si to změřit pásmem), případně vztažnou hodnotu tlaku vzduchu. Pokud budete vnímaví k údajům o rychlosti, naučíte se díky tachometru co nejefektivněji využívat náběh zatíženého kola do protikopce a při stejné námaze můžete výrazně zefektivnit svoji jízdu.

Rohy se šroubují do konců řidítek a prodlužují je směrem dopředu a nahoru. Slouží k tomu, abyste dovolili rukám chvíli odpočívat a zabírali jinými svalovými skupinami. Rohů je dneska na trhu veliký výběr, každému vyhovuje jiná délka a jiný tvar. Osvědčují se zejména rohy tak dlouhé, aby se na ně vešla na šířku celá dlaň, tj cca 12 cm. Zatočené nebo prohnuté rohy jsou pohodlnější a pokud mají pro palec malou prohnutou plošku, tím lépe. Na rohy se dají navléci gumové rukojetě nebo namotat bandáže stejně jako na řidítka, aby měly podobný průměr jako normální řidítka.

Občas je k vidění kolo s dvojnásobnými řidítky, připomínajícími tvarem řecké písmeno velká omega. Tato řidítka jsou sice pohodlná, ale otázka zní, jestli využijete celou jejich šířku nebo jestli nevezete na kole o půl kila železa navíc. Stejně tak je otázka, jestli má smysl na kolo s brašnami připevňovat podpěrky pro lokty, které známe běžně ze závodních silničních kol, kde jezdec na řidítkách doslova leží.

Předchozí text: Brašny

Další text: Oblečení na kolo

Stránky www.cyklobrasny.cz píše Jeroným a stará se o ně Yuhů